Tři různé situace
Při volném výfuku chlazení do místnosti zůstává velká část tepla uvnitř. Při přímém odvodu výfuku ven řešíte zejména zbytkové teplo a potřebný přívod. U vodního chlazení odchází část tepla vodním okruhem, ale místnost stále potřebuje posouzení. Podíl určuje konstrukce a zapojení konkrétní sestavy.
Ventilátor musí překonat odpor
Tepelná bilance určí průtok, nikoli automaticky vhodný ventilátor. Potrubí, kolena, žaluzie, filtry a tlumiče vytvářejí odpor. Ověřte dostupný externí tlak ventilátoru a zabraňte nasávání vlastního horkého výfuku. Využití odpadního tepla může bilanci změnit, ale musí zůstat vyřešen i stav bez odběru tepla. Zimní režim musí respektovat nejnižší dovolené teploty zařízení.
Co si ověřit v praxi
- Zjistěte teplo skutečně předávané do místnosti.
- Pro přívod uvažujte relevantní letní teplotu, ne roční průměr.
- Ověřte volnou plochu mřížek a tlakové ztráty celé cesty.
Modelový příklad
Při tepelné zátěži místnosti 20 kW a dovoleném oteplení vzduchu 10 K vychází při hustotě 1,2 kg/m³ a měrné tepelné kapacitě 1 005 J/(kg·K) přibližně 6 000 m³/h. Jde o modelovou tepelnou bilanci, nikoli výběr ventilátoru.
Na co si dát pozor
- Zaměňovat celkový příkon za zbytkové teplo při potrubním odvodu.
- Dimenzovat mřížku podle vnějšího rozměru bez volné plochy.
- Zakrytovat kompresor kvůli hluku bez zajištění chlazení.
Co když je venku tepleji než dovolená teplota místnosti?
Samotné větrání venkovním vzduchem tento požadavek nesplní. Je potřeba změnit zdroj přívodu, odvádět teplo jiným způsobem nebo použít vhodné aktivní chlazení. Vyšší průtok sám nepomůže pod teplotu přívodu.